Důležité postavy

Příběhy těch nejznámějších obyvatel a aktérů v našem hvozdu.

👑 Bratranec krále Vojtěch Smiřický

Byť narozen jako nelegitimní potomek Jana Smiřického, byl ještě starým králem Albrechtem legitimován do šlechtického stavu, neboť potřeboval vytvořit větší stabilitu dvora.

Tak se z chlapce, který v podstatě neměl nic stal šlechtic v opatrovnictví samotného krále. Většina zbývající šlechty s tímto rozhodnutím zrovna nesouhlasila, ale jejich stav byl v Čechách tak oslaben, že s tím nemohli příliš dělat.

Když se pak králi narodil syn Karel, byl mladý Vojtěch odsunut na vedlejší kolej. Pro mladého šlechtice to ale nebylo velkým příkořím a v dané době menší množství povinností spíše přivítal.

Vojtěch tak s králem téměř vyrůstal a když dospěl, byl ještě starým králem povýšen do stavu knížecího. Spolu s tím získal do správy léna jeho rodu a začal se postupně otrkávat ve vysoké politice. Tam, byť narazil na menší odpor skrze svůj původ, to nebylo pro chytrého mladíka, v úzkém spojení s králem, velkým příkořím.

Když pak mladý princ Karel dospěl, vyrazili v období mezi válkami do zahraničí poznat svět, ovšem museli se vrátit dříve než plánovali. Král byl na smrt nemocen. Nechal si tak svého syna i synovce předvolat. To co jim tehdy řekl, není známe, ale rána následujícího dne skonal.

Brzy na to byl Nový Král Karel vládcem českých zemí stojícím před následky válek, které začali ještě za jeho otce. Vojtěch tak byl povýšen do Arcivévodského stavu a jmenován místodržícím trůnu.

Když pak začala válka o Slezsko byl Vojtěch zatažen do mnohem větších problémů, než kdy čekal. To vyústilo v moment, kdy byl jeho stan zasažen dělovou koulí, která ho těsně minula, ovšem třísky a úlomky věcí ve stanu ho zasáhly dostatečně na to, aby byl s okamžitou platností převezen hlouběji do Čech na zámek Hrubá Skála, kde se následně zotavoval.

Po nějaké době, kdy se odmítal věnovat svým zemským povinnostem, byl navštíven králem, který ho požádal o dohled nad rytíři, kteří měli potlačit činnost loupežníků v lese.

⚔️ Generál Konrád Eldric zvaný Železná ruka

Za dob starého krále býval důležitým a uznávaným vojevůdce, ale časy se mění a s tím i přízeň u dvora. Jeho korouhev už dávno nezáří jako za časů bývalé slávy a stejně tak mocně už nevlaje jeho prapor.

Generál ale svůj odsun z bojových linií do lesa plného lapků chápe. Je věrným služebníkem koruny a pokud Král rozhodl, že jeho místo je v lese, on není z těch, kteří by to zpochybňovali.

Nad svými vojáky drží železnou ruku a neváhá s nimi pro krále zemřít.

👁️ Špeh Radek ze Samopše

Dlouhá léta sloužil ve službách Králova bratrance, a jako chlapík, co se tak říkajíc dostane všude, pro něj byl v lese takřka nepostradatelný. (Henryho) žádost tak s tučným žoldem přijal a již v předstihu se vydal do lesa na výzvědy.

Radek je muž většího charakteru než vzrůstu, který se nezalekne před kdejakým lapkou.

🍺 Hospodský Václav Trnka

Dlouhá léta strávil ve světě, kde byl tak říkajíc na zkušenou. Během svých cest údajně navštívil svatou zem, kde i prý přišel o oko. Když se vrátil tak odsloužil jedno léto jako pomocná síla v hospodě, než jeho otce zabil během lovu divočák. Hospoda mu tak spadla do klína se zatékající střechou a pár pobudy, kteří tam pravidelně pili.

Ujal se tak oprav a úprav, spolu s rozšířením povědomí o hospodě v lese samotném. Moto své rodiny přijal za své a nemalé peníze, které si přivezl z cest do hospody investoval.

Lapků se nebojí a jak sám říká, v mnoha ohledech k nim má blíže, než k měšťanům, nebo pánům.

🌑 Hrabě Zikmund II. z Hochensteinu

Frakce: Noční Stíny

Jakožto syn poměrně úspěšného vojevůdce ve službách starého krále si v mládí se svou budoucností nikdy nedělal hlavu. Jeho rod sice byl velmi vzdálenou větví rodu Thun-Hohensteinů, ale dokud do jejich panství tekly stříbrné groše z královské pokladny, Hochensteinové se nemuseli obávat nedostatku ani starých rodů. Jeho otec Zikmund se vypracoval z pouhého rytíře na Hraběte a tento titul předal se svou smrtí svému jedinému synovi titul panství a slušnou sumu královských grošů.

Jako mladý a ambiciózní šlechtic část majetků investoval a část užil jako věno a vzal si dceru knížete Ferdinand Josef z Ditrichštejna. Ten mu sice svou dceru nechtěl dát, ale když Zikmund předložil věno ve značné výši, v kraji se povídalo že až dvakrát tolik co nabídl jiný šlechtic, kníže povolil. Mladý hrabě se oženil se s ní v kostele svatého Jakuba Většího v Jičíně a tak pojal šlechtičnu Anežku z Ditrichštejna za svou choť. Manželství to bylo krásné a pro jejich lásku ve vyšší šlechtě značně neobvyklé. Nechal tak pro ni postavit letohrádek Rosenburg.

Bohužel brzy na to přišla válka o Slezsko a Zikmund cítící potřebu dostát odkazu svého otce, povolal vojáky a vydal se do slezska. Jeho žena Anežka mezitím spravovala majetek a úročila investice, které hrabě udělal. Když Zikmundovi na frontu přišla zpráva, že čeká potomka, mladý hrabě bezodkladně předal své vojáky pod velení příbuzného Oldřicha Hohensteina a vydal se domů. Následně se se svou chotí vydal na letohrádek, kde hodlali strávit dobu do Anežčina početí.

Bohužel však pro svou cestu zvolili trasu, která lehce protínala les kde Noční stín Nikolaj potřeboval upevnit svou moc. Cestou Zikmund spatřil bílého Jelena, kterého se rozhodl ulovit. Nechal tak svou ženu s osobní gardou a vydal se na osamělý lov. Jelen se mu ztratil v lese, a když dohnal kočár ve kterém byla jeho choť, jeho život byl rázem v troskách.

Za jeho nepřítomnosti byla celá jeho družina zmasakrována a svou ženu našel v kaluži krve s mečem stále v jejím břiše. Její chladnoucí ruka svírala stříbrný křížek a Zikmund se rozhodl pro tu nejkrutější pomstu. Zůstal v lese a po několika dnech plánování najal dva žoldáky a v nestřežený moment zabil Nikolajovu čarodějku a nedlouho na to i Nikolaje samotného.

🧪 Alchymista Volvivaldi

,,Pražské univerzity učenec, teď je z něj šílenec. V alchymii a písmu záč, k nám teď přišel krást.”

Býval mladým a nadějným učencem, který se brzy stal mistrem alchymie a dalších mistických učení. V jeho mládí potlačená inkvizice neměla prostředky, aby jeho a jemu podobné potlačila už v začátku. A tak na pražské univerzitě bujely okultní vědy.

Jakožto mistr se údajně snažil vytvořit jed tak jedovatý, aby jedna kapka byla dost na zničení celé armády. Jeho další projekty nejsou blíže známé, ale jeden z nich přitáhl pozornost obnoveného dominikánského řádu, který potřeboval dát jasně najevo, že ti kdož si hrají s ohněm se i brzy spálí.

Toho dne když vstoupili inkvizitoři na univerzitu, bylo zatčeno více než polovina mistrů a přibližně na dva tucty studentů. Toho dne, Volvivaldi již v pokročilém věku se rozhodl pro pomstu.

Jestli se mu povedlo v jeho róbách uchovat nějaký jed, který tehdá použil, nebo v cele vytvořil nový, ví pouze on. Z vězení utekl a zanechal za sebou pár mrtvých, nebo omámených žalářníků a inkvizitorů. Do dnešních dní se o tomto incidentu mluví jako o nejhorší ráně, která postihla dominikánský řád od jeho obnovení. Neboť potupa, že někdo utekl byla veliká.

V rychlosti tak starý alchymista vzal co mohl a odjel z prahy dříve, než se inkvizitoři vzpamatovali. Vydal se tehdy do lesa o kterém slyšel, že na něj je i král krátký. Brzy po příjezdu se ho pokusilo pár loupežníků okrást, leč nikdo je už nikdy neviděl a samotný Volivaldi přijel i s povozem přímo do tábora Nočních stínů.

S tehdejším vůdcem Černým Jardou se vydali do hospody, kde se nad pivem dohodli o spolupráci a druhý den už loupežníci stavěli přístřeší pro alchymistovo vybavení.

🔥 Hlavní inkvizitor Otec Sanguinius

Jakožto poslední syn pána z Rožmberka byl již jako malý poslán do učení do říma kde se učil knězem. Pro své schopnosti byl brzy vybrán do programu cvičení nových inkvizitorů.

Jak přesně jeho učení probíhalo se neví, neb Vatikán drží informace o učení jeho inkvizitorů v tajnosti, nicméně to co víme je, že právě zde mu bylo přiděleno jméno Sanguinius, se kterým byl poslán zpátky do čech, kde měl podpořit obnovu dominikánského řádu.

Během jeho působení zde se zaměřil primárně na potření protestantské šlechty, která se zde začala rozmáhat během husitských válek. Sanguinius tak pochytal desítky pánů a jejich příbuzných, které nejen že přivedl před soud, ale i na popraviště, kde nad nimi pronesl i poslední slova.

Svou práci rozhodně nepovažuje za hotovou, neb stále je třeba šířit pravou víru i na vesnicích. Ovšem, když si vás předvolá sám král a požádá vás o podporu dobrých křesťanů, kteří v lese potírají zločinné živly, tak neodmítáte už jen z principu. Natož pak svatý otec Sanguinius, který selice rád přijal možnost rozšířit své portfolio o další kuriózní zkušenost.

Sestavil tak kárnou skupinu, která se pod jeho vedením vydala do lesa.

🛡️ Strážce Gulda

Jako sirotek pocházející ze zchudlého rytířského rodu, byl jako mladý poslán do učení na kněze v dominikánském řádu. Skrze svou neposlušnost, ale i svůj přeci jen alespoň trochu urozený původ byl po nedlouhé době přesunut do nové odnože řádu, která měla sloužit k jeho ochraně.

Tam mladý Gulda začal vynikat. Stal se tak jedním z nejlepších šermířů z těchto řádových strážců. A i když nebyl zrovna zářným příkladem v plnění každého z přikázání, jeho bojové kvality to dostatečně převažovaly.

Tak byl jednoho dne i vyslán k podpoře otce Sanguinia při obléhání hradu drženého zbytkem rodu Kaplířů. zde znovu prokázal své schopnosti, když byl schopen ubránit otce Sanguinia, když vstoupil do zákeřné pasti uvnitř hradu.

🏰 Pán z Vranova

Jakožto první a jediný syn pána z Vranova se od malička učil především boji a vedení vojáků, neboť jeho otec si velice dobře uvědomoval problematiku doby.

Jeho rodiče zemřeli při požáru pravého křídla hradu Vranov, když mu bylo 13 let. Jejich léno společně s dohledem na mladého šlechtice bylo přiděleno do správy Fridrichu z Dubce, vzdálenému bratranci mladého šlechtice.

Mladý šlechtic jménem Ctirad se tak od svého poručníka učil jak spravovat království, ale pochytil od něj i další vlastnosti. Jednou z nich byl sklon k alkoholu, který překonával pouze násilný přístup ke svým poddaným. Tomu ho Fridrich naučil velice dobře, neboť sám rád kompenzoval své postavení nižší šlechty v násilí vůči svým nevolníkům.

S mladíkovou blížící se dospělostí se tyto věci jen stupňovali a když za záhadných okolností zemřel jeho poručník, poslední zbytky bezpečí odešly z kraje s jeho duší.

Mladému Ctiradovi tak byla předána správa jeho léna a kraj následujících pět let zažíval jedno z nejhorších období, celé své historie. To eskalovalo až do bodu, kdy několik šlechticů z okolních panství zakročilo a Ctirada uvěznili.

Za pomoci mu věrných rytířů se mu podařilo uprchnout a skrýt se v lese.

📖 Černý kněz Pravoslav

Býval prostým vesnickým knězem, dokud neobjevil v prostorách pod kostelem prastarou knihu. V té začal potají číst a s každou stranou se vzdaloval bohu.

Přibližně v polovině knihy tak ztratil víru v boha, a pokusil se o první černou mši. Ta však byla přerušena místním rychtářem se zbrojnoši. Ten nechal pravoslava uvěznit a následně převést na hrad Vranov k soudu.

Zpráva o jeho exkomunikaci tam sic přišla také, ovšem mladý pán Ctirad se brzy nechal strhnout ideami o světě tohoto padlého kněze. Ovšem než ho stačil propustit, byl sám uvězněn.

Když pak věrní pánu z Vranova přišli Ctirada osvobodit, bylo naprosto logické vzít sebou i padlého kněze. Ten tak měl možnost ještě před příchodem do lesa černou mši, která ho propojila s mocnostmi temnot.

🌿 Bába kořenářka

Pravděpodobně jedním z nejzáhadnějších né-li nejzáhadnější obyvatel lesa. V lese není nikdo, kdo by si pamatoval, že v lese nebyla. Někteří ji považují za mýtus, někteří z ní mají strach a mnozí jsou ji dlužní životem, neboť nejeden z nich skončil u ní na podlaze s prosíkem o záchranu života.

Jestli v lese žila už za dob rytíře Bruncvíka se neví, ovšem jedny z nejstarších záznamů mluví o záchraně života jednoho Nočního stína nějakých patnáct let před tím, než se této pozice ujal Nikolaj.

Stala se tak proslulou v okolí, že ještě v dobách kdy loupežníci v lese nebyl v takových počtech, mnohým z okolních vesnic se vyplatilo se trmácet přes les a riskovat.

Jednoho dne prý pomohla Nikolajově Čarodějce, stát se tím čím je nyní a je to jeden z důvodů, proč s ní noční stíny stále udržují dobré vztahy. To se ale s novým vedením může rychle změnit.

🪓 Truhlář Kulda

Původně povolán bratrancem krále, který v rámci předsunutých mužů chtěl mít na místě řemeslníka, kterému může věřit a který je schopen vyřešit jeho požadavky v rámci příprav tábora stráže.

Nakonec pro něj v lese bylo práce víc než dost. I hospodský Trnka s radostí využil jeho služeb v rámci rekonstrukce.

Současně si užívá královský žold a venkovský vzduch.

💰 Babin Úd

Pravděpodobně jeden z nejznámějších loupežníků v lese, který je nechvalně znám i napříč jižními lény českého království.

Sic vyrostl v krajích severních Čech, kde i narazil na svého prvního komplice, se kterým okrádali cestující obchodníky na cestách do Němec. Jeho komplic ovšem chtěl do města. Blíže obchodům, zábavě a především lidem. Babin tak vzal polovinu společně získaných peněz a vyrazil na jih.

Cestou sic okradl několik menších stavení, ale první zajímavější úlovek přichází zabráním zříceniny Potenštejn, kde se na nějakou dobu utábořil.

Zde i pravděpodobně narazil na jednoho ze svých nejvíce známých kompliců, a to konkrétně na bratra Majkla. Ten na cestě z nedalekého opatství vezl menší zásobu medoviny a postupy jak ji správně vařit. Úd s chutí na nějaký lahodný nápoj unesl bratra Majkla i s celým jeho nákladem.

Jak přesně řádového bratra přesvědčil Babin ke spolupráci se neví, ale v podstatě od toho momentu stojí za Údem a další měli ještě přijít.

Následovalo tak období, kdy pod svá křídla Babin přijal několik dalších loupežníků a jejich činnost v kraji byla tak výrazná, že tamní lordi vyslali menší vojsko, aby zříceninu, ve které loupežníci pobývali, dobyli. Když vojáci přišli ke zbytkům Potenštejna, loupežníci už byli dávno pryč.

A tak se přesunuli více na západ, až se dostali do Karlových Varů, kde během jarmarku způsobili takový poprask, že na ně byl vydán zatykač o hodnotě 2000 grošů za hlavu Babina a 500 na každého z jeho bandy.

Tak se rozhodli přesunout zpátky na sever Čech, kde mohli mít takzvaně čistý štít. Dostali se tak do lesa, kde Babin zosnoval jeden z jeho nejlepších plánů a to konkrétně únos tehdejšího Nočního Stína zvaného černej Jarda. Černej se mu říkalo hlavně pro používání výbušnin, se kterými zabil dva ze členů Babinovi bandy, než ho nakonec dostali.

Dostat ho k někomu, kdo za něj vyplatil odměnu, už nebyla tak těžká věc a tedy s měšcem plným zlata se vrátil do lesa. Zde ale zjistil, že místo původního Stína brzy nahradil nový, který je na to, koho si pustí k tělu, podstatně opatrnější.

S příchodem Královské stráže se tak situace jen zhoršila.