Příběh lesa

Království a tak obecně

Na samotný les má právo hned několik rodů, které byť by chtěly držet obchodní trasy v lese, tak nemají v současné chvíli dostatečné vojenské kapacity na to, aby les zajistili. Velkomyslný král Karel z Valdštejna a Jičína tak nechal složit skupinu udatných rytířů různých rodů, aby společnými silami loupežníky pochytali a stanovili opět v lese pořádek. Pod vedením uznávaného generála Eldrica, který se už nejednou vypořádal s nepřáteli vedoucími gerilovou válku. Král následně pověřil dokonce svého bratrance Vojtěcha Smiřického, aby se svými muži podpořil snahy generála Eldrica a získal ho pod vládu koruny. Poslední dobou se ale proslýchá, že do lesa byli vysláni Inkvizitoři Dominikánského řádu, neboť les se hemží jak loupežníky tak i všelijakou jinou havětí.

V lese také má několik šlechticů, jejichž léna les obklopují, pravomoc vymáhat zákony dle svého uvážení v souladu a spolupráci s královskou Gardou. Většina své snahy o individuální potlačení loupežníků již vzdala a raději les prostě nepoužívají.

Hlavním důvodem, proč sám král pověřil některé své rytíře potlačením zbojníků v lese, je primárně válka s turkem, která se rozhořela již při nástupu králova otce na trůn. A aby toho nebylo málo, z druhé strany se nedávno začala Polsko-litevská unie domáhat ztracených území, především pak Slezska a dalších pohraničních částí. Les samotný tak brání logistice království a suroviny, zbraně i obvykle vojáci putují okolo v zájmu nezvyšovat ztráty, ještě před příjezdem na frontu.

Král tedy není v jednoduché pozici, vojáků je na obou frontách málo a les, přes který vedou dvě z nejdůležitějších obchodních a zásobovacích cest, je plný loupežníků, banditů a lapků, kteří na blaho královské pokladnice neberou ohled.

Les a hospoda na Mýtince

Les samotný nebyl vždycky tak rušným a především nebezpečným místem. Léta zpátky patřil rodu rytířů z Trnkova, jejichž rod padl po meči se smrtí Rytíře Bruncvíka v Uhrách. Údajně se někde nachází jeho potomek bastard, ale pro to neexistují žádné důkazy. Les se tak stal zemí nikoho. Moc drahý na celkové obsazení, ale moc důležitý, než aby se nechal ladem. Také jedna legenda praví, že rytíř Bruncvík kdesi v lesích schoval poklad, ještě před osudnou cestou do Uher. Jestli je poklad skutečně v lese či je to pouhá povídačka dnes už nikdo neví. Rozhodně to ale k lesu přitahuje pozornost nejen zločinců.

Jeho léno bylo následně přerozděleno mezi okolní šlechtu a Les zůstal po nekrátkou dobu ležet ladem. V lese, který kdysi býval důležitou obchodní stezkou, se tak začal rozmáhat zločin a všelijaké proradné živly zde začaly hledat útočiště a úkryt pod korunami jeho stromů. Stejně tak, jak se v lese začala rozmáhat zločinnost, vzrostla na mýtině vedle něj menší hospoda, která neváhala nabídnout nocleh či stravu komukoliv, kdo měl na zaplacení.

V době, kdy byla situace již označitelná za kritickou, převzal hospodu po svém otci Václav Trnka, který se vrátil ze světa, kde byl tak říkajíc na zkušenou. Převzal jak hospodu, tak i heslo ,,Kšeft je svatej“ a chopil se příprav rekonstrukcí a rozšiřování podniku.

Co čert nechtěl, jako na potvoru nedlouho po začátku plánování se v lese objevila Královská stráž a Václav Trnka člověk to podnikavý se rozhodl pro částečnou spolupráci s Královskou stráží, neb jinak by hospoda v jeho správě nemohla být dále prosperující. Les jako takový se tak více uzavřel a nejobávanější skupina, která se v lese za ta léta vytvořila přestal s hospodou navazovat mnohdy výhodné obchodní vztahy. Rytířů sice nebylo tolik jako stínů, ale královské zlaťáky cinkají nejhlasitěji. Sám králův bratranec si hospodu jako takovou brzy oblíbil a tak mohl podnik radostně vzkvétat i přes tato příkoří.

Les ale není jen hospoda a pár stromů. V lese žije bába bylinkářka, kterou nechávají jak stíny tak další na pokoji. Dle některých kdysi pomohla Čarodějce Stínů a ta nedovolí loupežníkům ji škodit. Tak či onak si na ní loupežníci nedovolí a ona ráda pomůže zraněným či nemocným. Možná tak samotný faktor, že většina loupežníků v lese je jí dlužná životem, ji poskytuje dostatečnou ochranu.

Samozřejmě o lese se traduje mnoho legend, včetně té o obrovi. Jak legenda praví, jedná se o původního obyvatele lesa. Tvora tak prastarého, že většinu stromů pamatuje ještě jako semínka. Ovšem kdo by věřil takovým báchorkám.

Noční Stíny

Pravděpodobně nejstarší loupežnická banda v lese, která za léta svého působení ovládla téměř polovinu Lesa a rozhodně se nyní nehodlají stáhnout před hrozbou Královské stráže, nově příchozích Vranovských ani dlouhodobých rivalů.

Vůdcem této skupiny je Noční stín, vždycky byl a vždycky bude. Noční stín není pouhým přízviskem jednoho muže, nýbrž titulem, který třímá vůdce této zbojnické bandy. Bylo jich tedy za ta léta nepočítaně a někteří nevydrželi ani celou zimu.

Posledního Stína Nikolaje zabil Zikmund z Hochensteinu a tak se jím sám stal. Ten se mu původně chtěl pouze pomstít za smrt své milované ženy a vojáků, kteří ji měli chránit. Skrze les si našel cestu až k Nikolajovi, kterého vyzval na souboj a před jeho lidmi ho bez milosti zabil. Nikolaj doufal v pomoc své čarodějky, nevěda že ta už je na pravdě boží, neb nad ní měl Zikmund slitování ještě menší.

Současný Stín jménem Zikmund z Hohensteinu však drží svůj loupežnický nově nabytý trůn pevně a je schopen platit mnoho nebezpečných lapků ze svých řad. Převzal tak jedno z nejsilnějších období Nočních Stínů celé historie. Bohužel pro něj se už nyní proslýchá že pozice vůdce, která vždy byla nebezpečná je nyní ještě nebezpečnější než kdy dřív nehledě na fakt, že už jen pro jeho panský původ ho mnozí nemají rádi. Nehledě na fakt, že jeho protivníků v lese je více než kdy dřív.

Má k sobě dva obávané ochránce, které získal na své cestě za pomstou. Ti nejen že pronikají svým bojovým duchem, ale i taktickou schopností. Jsou to dva jeho věrní důstojníci, kteří mu pomohli dostat se na vrchol a neváhají tuto pozici bez milosti bránit.

Noční stíny jsou skupinou, která krade na co přijde a hlavně pak v noci. Neštítí se ničeho, mučení, loupení a ani vraždy jim nejsou vždy cizí. Loupežníci z řad nočních stínů pod rouškou noci okrádají královskou gardu, své oponenty a neštítí se ani krádeží z hospody.

Babin Lands

V lese se za ta léta vystřídalo mnoho podnikavých živlů a jedním z nejvýraznějších je s jistotou Babin Úd. Se slovy ,,Bohatým beru a na chudý seru“ je znám ve více koutech království. Prý dříve loupil od panství k panství dokud na něj nevypsali odměnu téměř všichni nižší pánové na jihu země. Údajně ještě před svým přesunem do lesa stihl do své bandy naverbovat nejednoho obávaného loupežníka.

O tom, kdy přesně se do lesa dostal, ani s kým vším to vlastně přitáhl nevíme, jisté však je, že se rozhodl bezpochyby pro husarský kousek a unesl tehdejšího Nočního Stína. Tehdy ještě nevěděl, že doba pro přesun tohoto lapky k lordovi ochotnému vyplatit Babinovi odměnu na jeho hlavu, bude dostatečně dlouhá, aby mocenské vakuum naplnil nový Stín a to konkrétně Nikolaj.

S měšcem plným zlata se tak Babin vrátil do lesa, jen aby zjistil, že moc Stínů rostla s každým dnem, kdy byl na cestách. Babin se svou skupinou se tak rozhodli pomstít stínům a les, který přijali za svůj domov osvobodit od temnoty Stínů. Ty ovšem již mají nového vůdce, který možná nebude tak neuvážlivý, aby se nechtěl domluvit.

Babin pravděpodobně ani nikdy nehledal poklad lesa, neboť jeho bohatstvím je les sám.

O této skupině se rozhodně nedá hovořit jako o partě šlechetných dobráků, ale jsou to darebáci, kteří drží při sobě a každý jeden z nich stojí za svým vůdcem Babinem Údem. Stejně tak jako on je ochoten položit život za každého z nich.

Inkvizice

Králův otec nedlouho po usednutí na český trůn nechal obnovit Dominikánský řád v Čechách a na Moravě, kteří se tak chopili plnit jeho vůli a hledat zrádce víry, kteří narušovali dobrotu křesťanské společnosti posledních sto let.

Nebýt v lese situace tak špatná, pravděpodobně by Král s Arcibiskupem nedošli rozhodnutí nasadit v něm jednoho z nejobávanějších inkvizitorů své doby. Samotný Otec Sangvinius se svým osobním strážcem Guldou, jsou známí pro nekompromisní jednání s heretiky. A nejednou byl oceněn samotným králem, za svou pečlivost a vytrvalost.

Jedním z nejznámějších příběhů, které předcházejí jejich cestě do lesa, je příběh o honu na devět posledních protestantských pánů, které nejen že Otec (Dejv) Snagvinius přivedl na popraviště, ale i přiměl k přiznání zrady jejich i všech jejich rodových příbuzných.

Vranovští Rytíři

Vranovští rytíři jsou velice mladou skupinou v lese, ale to určitě neznamená, že by se jednalo o slabou skupinu. Tato skupina loupeživých rytířů pod vedením pána z Vranova je známá pro své nebývale strašlivé zacházení se zajatci a civilisty. ze všech skupin v lese, se zrovna těmto lidem pod ruce dostat nechcete.

Svržený pán Vranov se po útěku ze svého panství dostal se svou družinou do lesa, kde na ně ruka zákona byla krátká. Tam společně s knězem, který byl exkomunikován za složení černých mší, začali plánovat převrat v mocenské bublině lesa.

Chtějí se pomstít králi a hodlají k tomu využít jakýchkoliv prostředků.